K teplým dnům patří rozpálené grily i ohně a nařezané špekáčky opečené pěkně do křupava. A protože na Scuk.cz najdete špekáčků více, připravil jsem pro vás další srovnávačku - tentokrát hned 9 různých výrobků. Tak které buřty letos napíchnete na rožeň?
S jarem začíná sezóna všelikého venkovního kuchtění, od kotlíkových gulášů na ohni přes grilování všeho druhu až po opékání buřtů, která trvá až do začátku podzimu. A protože člověk v této době dostane chuť zamastit si respirátor nějakou nezdravou lahůdkou, rozhodl jsem se zkontrolovat scukovou nabídku špekáčků, abych měl v sortimentu více jasno.
K degustaci jsem si pozval další čtyři pomocníky, aby bylo hodnocení objektivnější. Už jsme si při dřívějších testech ověřili, že každý máme trochu jiné chutě, takže když už se na něčem shodneme, ať v pozitivním nebo negativním smyslu, tak to má nějakou váhu.
Testovali jsme devatero produktů, dva jsme ale nakonec museli postavit mimo, protože svoji základní použitou surovinou se natolik odlišují, že by srovnání nebylo fér. Ale nebojte, u všech devíti špekáčků vám popíšu všechna naše zjištění i pocity. Součástí článku je i oblíbený cenový žebříček, na němž díky přepočtu ceny a gramáže na cenu za kilogram zjistíte finanční výhodnost či nevýhodnost daného produktu.
Špekáčky lze samozřejmě upravovat na mnoho způsobů. Vaření, pečení na pánvi, v kontaktním grilu, na klasickém grilu nebo na ohni. My jsme testovali klasiku nejklasičtější, tj. konečky naříznout do kříže, špekáček napíchnout na opékací prut, v ohništi nechat rozhořet polínka a špekáček správně opéct - nesmí to být ani bledule, ani černoušek. Prostě tak akorát.
Obaly
Co se týká obalů, všechny zúčastněné produkty byly dodány zavakuované v igelitu, s vyjímkou špekáčků od Amaso CZ, které byly v plastové krabičce. Špekáčky byly v pořádku, nebyly potrhané ani zdeformované s výjimkou jednoho špekáčků z Řeznictví U Bobra, který měl výrazně zahnutý koneček. Všechny produkty na sobě měly dostatečně čitelné etikety se všemi zákonem požadovanými informacemi.
Hmotnost
Některé produkty mají uvedeno hmotnostní rozpětí. Všech devět produktů v objednávce se svojí hmotností blížilo spíše té horní hranici, tj. dodavatelé nás nešidí a v případě ruční výroby, kde nelze docílit naprosto přesné uniformní hmotnosti, jdou raději cestou velkorysosti.
Vzhled
Když jsme jednotlivé špekáčky vyndali z obalů a dali každý na samostatný talířek, hodnotili jsme jejich vzhled. Na první pohled nás svým vzhledem zaujaly tyto tři výrobky: Hovězí špekáčky od Maso Klouda, špekáčky vázané od Farma Liška a netínské špekáčky od Farma rodiny Němcovy.
Po vzhledové stránce nás naopak neupoutaly špekáčky z Řeznictví Šindelář & syn, které byly dlouhé, hubené a na první pohled vůbec nepřipomínaly špekáčky, ale spíše klasické liberecké párky. Překvapením pro nás byl i vzhled špekáčků z Biofarmy Sasov, které byly nepříliš lákavé zelenošedé barvy - to bude mít ale na svědomí absence dusitanové soli.
Vůně
Špekáčky se samozřejmě rozvoní až při tepelné úpravě, nemohli jsme si ale nevšimnout, že některé ze špekáčků výrazně voněly už zasyrova. Zejména špekáčky od Amaso.cz a špekáčky bez dusitanové soli z Řeznictví U Bobra.
Dva kousky stranou
Poté, co celá degustace skončila a pokoušeli jsme se shodnout na finálním pořadí celého žebříčku, jsme došli k závěru, že dva účastníky musíme hodnotit zvlášť. Použitá surovina - v jednom případě maso hovězí, ve druhém případě maso pštrosí - totiž daný výrobek natolik odlišuje, že nebylo možné shodnout se na pořadí.
Oba produkty skvěle popisuje výrok: „Je to vynikající výrobek, ale není to špekáček. Není to to, co si představím, když se řekne špekáček.“ Takže následující dva produkty hodnotíme extra, neuvádíme pořadí, ale rozhodně můžeme říci, že se nekonalo žádné zklamání.
Hovězí špekáčky, Maso Klouda
Při opékání takřka vůbec neodkapával tuk. Dost možná je to tím, že rozpouštějící se tuk z buřtu vsakuje do jinak velmi libového hovězího masa, kterého je v produktu 88 %, takže proto nic nevytéká ven. Špekáčky mají intenzivní narůžovělou barvu, už při hodnocení zasyrova se nám líbily. Chuťově a konzistencí nám to přišlo spíše jako tuhý párek nebo salám, konzistence velmi pevná, nerozpadavá a neblátivá.
Možná by se mohlo malinko ubrat na soli. Vhodné pro děti, které nechtějí ve špekáčcích najít kousíčky špeku. Ve finále jsme se shodli, že nám tyto špekáčky chutnají hodně, ale jsou stylem velmi odlišné od představy klasického buřtu.
Pštrosí špekáčky, Pštrosí vršek Wieder
Barva i po upečení nerůžová, spíše hnědošedá. Konzistence hodně pórovitá, trochu připomíná sekanou nebo zvěřinovou klobásku. Špekáček se trochu rozpadá. Možná by byl lepší na grilu, líbil by se nám i jako součást špízů.
Nakonec se shodujeme, že výrobek nám šmakuje, ale „tohle zkrátka není buřt“. Pštrosí maso a použité koření posouvá chuť spíše do „zvěřinova“. Není to ten špekoun, jaký si běžný spotřebitel představí, když se řekne „špekáček“. Do budoucna si dáváme závazek otestovat tyhle špekáčky napíchané spolu s cibulí, paprikou, slaninou a sýrem halloumi na grilovacích jehlách. Mlsounská intuice nám říká, že by to mohlo být ono.
Sedmero špekavců
Nyní už tedy k sedmi špekáčkům vyrobeným primárně z vepřového masa (hovězí tvoří výrazně menší složku produktu). Sestavit žebříček nebylo úplně snadné. První tři místa a místo poslední ano, tam jsme se shodli velmi rychle, u místa čtvrtého až šestého jsme zvažovali každou drobnost, abychom na spodní část žebříčku opravdu umístili produkty, které nás nějakým způsobem zklamaly nebo nenaplnily naše očekávání.
Špekáčky vázané, Farma Liška
1. místo
Liškovic špekáčky zaujaly už za syrova. Jsou to velké, buclaté, ukázkové buřty s krásnou barvou. Za tu dost možná může relativně vysoké procento hovězího masa. Trochu nás mrzí, že střívko špekáčku se při opékání nesmršťuje, tj. naříznuté konečky se rozevírají jen velmi neochotně.
Drobné kousíčky špeku jsou patrné i po opečení. Při degustaci se shodujeme, že chuťově jsou skoro dokonalé, výrazně se rozvíjí uzená chuť. Kdyby se nepatrně ubralo na soli, žádnou výtku bychom k buřtům neměli.
Netínské špekáčky, Farma rodiny Němcovy
2. místo
Dobrý buřt, nepřesolený, s malinko hrubší strukturou, ale zcela rozpuštěným tukem. Konečky se otevírají poměrně rychle. Líbí se nám i střívko, které krásně křupe a přitom není vůbec tvrdé nebo tuhé.
Degustátoři se shodují, že tohle je takový etalon klasického špekáčku. Vzhled, tvar, vůně, chuť, kořenění, všechno je tu správně. Liškovic špekáček byl uzenější a o něco víc se nám líbila barva, ale jinak druhé místo za prvním prakticky nezaostává.
Podblanické špekáčky, Z Podblanicka od Matoušků
3. místo
Matouškovic špekáčky jsou velikostně nejmenší. Chuť po upečení typicky buřtová, opět to naplňuje naše představy o správném špekáčku. Krásně šťavnaté, s křupavým střívkem. Soli by mohlo být o něco méně.
Špekáček, Amaso CZ
4. místo
Špekáčky od Amasa nás dostaly hlavně vizuálně. Jsou krásné, dobře se opékají, rychle se otevírají konečky, buřty se lesknou a nádherně voní. Kdyby se natáčela nějaká reklama se spokojenou rodinkou u ohně kterak opékají buřty, tak bychom doporučili tyhle. Střívko je jemnější, struktura také, chuťově ale malinko zaostává ze předchozími kolegy.
Přišlo nám, že díky jemné struktuře, snadnému krájení a menšímu obsahu soli by tyto špekáčky byly vhodné pro děti (sice je tam dusitan, ale ve velmi malém množství). Dospělí by uvítali o něco větší chuťovou výraznost.
Špekáčky, Řeznictví Šindelář & syn
5. místo
Asi nejkontroverznější buřty v této sedmičce - nese si velkou řadu charakteristik, u kterých je těžko říci, jestli je to klad nebo zápor. Nejvíce nás zklamal vzhled, o tom už jsem psal. Takhle špekáčky zkrátka nevypadají, to byly echt „liberečáky“.
Kořenění způsobuje lehounkou nakyslost, někomu to vadilo, jinému degustátorovi naopak vyhovovalo. S ohledem na vzhled jsme chuť čekali horší, s každým dalším soustem jsme ale zjišťovali, že to žádný propadák není, jen to prostě není špekáček. Strukturou připomínal spíš dobrý lančmít. Za nás přelepit etiketu a napsat na ni „Liberecké párky“ a v testu liberečáků se tohle umístí hodně vysoko.
Špekáčky bez dusitanové soli, Řeznictví u Bobra
6. místo
Ach, tady jsem málem slzu uronil. Po minulé dobré zkušenosti s „bobří“ tlačenkou jsem si od špekáčků hodně sliboval. Při opékání vypadaly dobře, mastnota pokrývala celý povrch, krásně rychle se otevřely konečky a tak jsme se na ochutnávku těšili.
Nakonec nám ovšem chuť přišla značně nebuřtová, střívko nejtužší z testovaných, konzistence zvláštně hrubá a kořenění opět malinko do kysela. Právě kořenění to chuťově posunulo trochu jinam. Klasický špekáček si takto nepředstavujeme. Možná by těmto buřtům gril slušel více než prut a oheň. Ale holt jsme vše testovali stejně.
BIO sasovský špekáček bez dusitanové soli, Biofarma Sasov
7. místo
Tady se muselo stát něco špatně. Zatímco u jiných produktů jsme se dohadovali, zvažovali plusy a mínusy, hodnotili různé parametry a naše různé pohledy na ně, tady jsme se během několika vteřin shodli, že tohle je na poslední místo.
Už při hodnocení vzhledu byly tyto špekáčky hodnoceny jako barevně nelákavé, což ale přisuzujeme absenci dusitanové soli. Doufali jsme, že nás zaujme samotná chuť. To se nestalo. Střívko při opékání doslova ztvrdlo a po rozkrojení jsme detekovali velmi divnou sypkou strukturu. Špekáčky se doslova sypaly a chuť bohužel byla taková, že od dvou hodnotitelů dokonce zaznělo, že víc soust už si rozhodně nedají.
Mně osobně ta sypká konzistence připomněla někdejší experiment s vegetariánským párkem (který jsem zakoupil, ohřál, nakousnul a po prvním soustu zahodil). Jestli za to může malé množství použité pohankové mouky a bramborového škrobu, které jsou součástí jejich ověřené receptury, to netuším. Nevím, jestli to byla jen nepovedená šarže, ze Sasova jsem měl zatím pouze škvarkovku a ta byla výborná. Uvidíme, časem zkusíme ještě jeden pokus a dopřejeme Sasovu reparát.
Pořadí podle poměru cena/gramáž
Přepočteno na cenu za kilogram. U špekáčků, kde je uvedeno rozmezí gramáže, jsem do tabulky uvedl tu vyšší gramáž a tedy nižší cenu. Jak jsem psal v úvodu, všechny testované produkty byly svojí gramáží velmi blízko k té vyšší hranici, takže mi přijde fér uvádět cenu podle toho. Počítejte ale s tím, že teoreticky můžete dostat produkt s nižší gramáží a cenově se dostat výrazně jinam.
Netínské špekáčky, Farma rodiny Němcovy, 173 Kč/kg
Špekáčky, Řeznictví Šindelář & syn, 208 Kč/kg
Špekáčky vázané, Farma Liška, 225 Kč/kg
Podblanické špekáčky bez dusitanové soli, Z Podblanicka od Matoušků, 240 Kč/kg
BIO Sasovský špekáček, Biofarma Sasov, 248 Kč/kg
Hovězí špekáčky, Maso Klouda, 250 Kč/kg
Pštrosí špekáčky, Pštrosí vršek Wieder, 272 Kč/kg
Špekáček, Amaso CZ a Špekáčky bez dusitanové soli, Řeznictví u Bobra, 290 Kč/kg
Na ohni to nekončí
Protože špekáčků v baleních bylo podstatně víc, než jsme potřebovali k degustaci na ohni, bude v budoucnu ještě jedna srovnávačka těchto devíti výrobků. Buřt po buřtíku jsem totiž navkládal do malých skleniček, cibulí a kořením doplnil, lákem zalil, zavíčkoval a někdy časem tedy vyjde velká srovnávačka utopencová.
Jakého vítěze testu opečete na ohni?
Kdo pro vás píše?
Pravidelnou rubriku recenzí pro vás připravuje náš dvorní ochutnavač pan Hlavička. Ten se neúnavně pouští do všeho dobrého, aby vám mohl přinést své postřehy a poznatky.
Miroslav Hlavička
Jsem copywriter, zámecký průvodce a krapítko ajťák, který ke kulinařině tíhne od útlého mládí. Doma amatérsky sýrařím a pekařím a u potravin si potrpím na několik parametrů: optimální poměr ceny a výkonu, šetrnost k životnímu prostředí, maximální možná lokálnost a minimalizace používání konzervantů a dalších přídatných látek. Protože mám rád komunitní a sousedské aktivity, scukové nakupování mě okamžitě zaujalo a v nymburské Skupině jsem každotýdenním zákazníkem. Se svými zkušenostmi s ochutnanými potravinami se rád dělím v recenzích a tipech.
コメント