Je tady masopust! Několikadenní oslavy plné zábavy a jídla, které byly sice v minulém století na ústupu, ale v posledních letech znovu získávají na popularitě. Víte, jaké masky můžete během masopustu potkat? A proč se na konci těchto oslav pochovává basa?
Období veselí, hodování a neřízené zábavy
Masopust, lidově známý také jako fašank, šibřinky nebo vostatky, je období hodování a veselí, které předchází velikonočnímu půstu. Stejně jako Velikonoce je i masopust pohyblivý a jeho oslavy každý rok připadnou na jiné datum. Tyto oslavy ovšem nebyly oblíbené jen na vesnicích. Každý rok probíhaly také mezi šlechtou a postupně si je oblíbily i u královského dvora.
Oslavy masopustu můžeme dohledat až do 13. století, ale pravděpodobně mají základ už v předkřesťanské době. Tehdy se ovšem oslavoval bůh vína Dionýsos nebo se vítalo jaro a oslavovala plodnost i hojnost úrody. Masopust se neslaví jen u nás, ale má dlouhou tradici i v mnoha jiných zemích, kde je známý například jako karneval.
Přestože se nejedná o svátek, který by měl spojitost s křesťanstvím, je zařazen v liturgickém kalendáři. Neřízené hodování a pití, které se s masopustem pojí, se u církve sice setkávalo s velkou nevolí, ale protože oslavy zakázat nedokázali, raději jim alespoň vymezili konkrétní dny v roce.
Zabijačka korunovaná koblížky
Jelikož masopust střídalo dlouhé období půstu, lidé se v hodování nijak nekrotili. Naopak si dopřávali vše, co jim jejich hospodářství mohlo nabídnout. Ze sladkého se nejčastěji pekly koláče a smažily koblížky, na které pro vás máme recept. Ty měly svou barvou a tvarem připomínat slunce, kterého bylo před příchodem jara stále pomálu.
Nedílnou součástí byly také zabijačky, na které byl díky chladnému počasí ideální čas. S těmi se často pojila tradice, kdy statkář vepře před porážkou postavil před falešný soud, vynesl nad ním ortel a přečetl mu závěť. Teprve poté se mohlo přistoupit k porážce a oblíbenému hodokvasu. Kromě klasických zabijačkových delikates, jako jsou jitrnice, tlačenky a škvarkové pomazánky, byly oblíbené také uzené polévky s kroupami a pečené vepřové maso.
To vše lidé většinou splachovali dobrým pivem nebo pálenkou, které většinou tekly proudem. Pouze na některých částech Moravy se pivo nahrazovalo tradičnějším vínem.
Jaké dny si vyhradit na oslavy?
Dnes se masopust slaví především o víkendu, ale tradičně jeho oslavy začínaly už v takzvaný Tučný čtvrtek. Během něj měli lidé hodovat co nejvíc bylo v jejich silách, aby měli na nadcházející postní období dostatek síly.
Po Tučném čtvrtku byl dalším významným dnem masopustní neděle, o které se připravoval bohatý oběd. Nezdržovalo se u něj ale příliš dlouho, protože na něj navazovala zábava v místní hospodě či na návsi. V podobném duchu se neslo i masopustní pondělí, kdy se na některých místech konal „mužovský bál“. Tedy takový bál, na kterém mohli tancovat pouze ženatí muži a vdané ženy.
Masopust vrcholil masopustním úterým, které bylo v rámci oslav nejvýznamnější. V tento den procházel vesnicí bujarý průvod maškar, obcházela se stavení, žertovalo se na účet hospodáře a hospodyně, tančilo se, jedlo a pilo. Častokrát se proháněla neprovdaná děvčata, která se musela vykoupit. Maškarádám se také věnovala výslužka v podobě jídla, pálenky, piva nebo peněz, za které se večer popíjelo v místní hospodě.
Koho potkáte v masopustním průvodu?
Průvod masek začíná většinou brzy ráno, kdy se žádá starosta obce, aby jej oficiálně zahájil. Masek bývá v průvodech rozličné množství a často byly parodií momentálních společenských poměrů, neoblíbených úředníků nebo lidských vlastností. Přestože se vzhled masek liší kraj od kraje, je několik tradičních maškar, které by se měly objevit při každém masopustním veselí. Našli bychom mezi nimi nevěstu a ženicha, smrt, bábu s nůší a mnoho dalších.
Laufr známý jako Strakáč
Nedílnou součástí průvodu je Laufr neboli Strakáč, který celý průvod vede a obchází dům od domu, aby věděl, kde jsou maškary vítány. Pokud narazí na dům se zavřenými vraty, buší na ně holí a pokud se ani poté neotevřely, vede průvod k dalšímu obydlí. Neotevření brány maškarám ovšem mohlo být chápáno jako nepřátelské gesto. U každého domu poté popřejí štěstí, zdraví a dříve i plodný dobytek a dobrou úrodu.
Laufr je oblečen do bílé uniformy a špičatého, papírového čepce. V ruce má dlouhý bič a důsledně dohlíží na ostatní maškary v průvodu. Často jej doprovází i Ženuška neboli muž převlečený za ženu s přehnaným líčením. Oba mají své kostýmy posety barevnými puntíky, kterých by mělo být tolik, kolik zbývá dnů do konce roku.
Tancem s medvědem k plodnosti i vysokému obilí
V průvodu bychom našli i medvěda, který se řadí k maskám s nejdelší historií. Většinou ho doprovází medvědář, který medvěda může vést na řetězu a naoko jej býkovcem trestat za neposlušnost a strkání do lidí. Masku medvěda většinou tvoří pravá kožešina, nebo pytlovina omotaná slámou. Nesmí u ní zároveň chybět medvědí hlava, slaměná čepice, ocas nebo zvonec.
Kamkoliv medvěd přišel, musely s ním dívky tančit. Tanec žádná z dívek nemohla odmítnout, třebaže se medvěd častokrát choval dotěrně a lascivně a pokud byl během masopustu sníh, mohl do něj dívky povalit. Právě svým chováním měl medvěd přinášet plodnost. Ženy se při tanci zároveň snažily vyskakovat do výšky, aby jim vyrostl vysoký len, obilí nebo konopí.
K životu probuzená kobyla
Další velmi důležitou maskou je kobyla, za kterou se převlékali minimálně dva lidé. Tato maska představovala všechny prohřešky dané vesnice z minulého roku. Kobyla provází celý průvod a během něj se ji Ras snaží lidem prodat. Na konci průvodu se kobyla na znamení smazání prohřešků nechá naoko popravit. Poté se jí ale podá doušek pálenky, díky kterému zázračně obživne.
Před půstem ještě pochovat basu
Oslavy končí v úterý o půlnoci, kdy ponocný zatroubil na roh a rychtář všechny vyzval, aby se v poklidu vydali ke svým domovům. Na některých místech se zároveň věřilo, že pokud se bude po půlnoci tančit, může se objevit ďábel převlečený za cizince v zeleném kabátě.
Ještě před půlnocí se na některých místech pochovávala basa, jako symbol toho, že se o postním období nebude hrát. Při pohřbu basy se pronáší řeč, lkají při něm plačky, provází jej lamentování a přesto se celá ceremonie nese v parodickém duchu.
Masopustní úterý vystřídala Popeleční středa, která zahajovala následujících čtyřicet dnů půstu. Do tohoto období se ovšem nezapočítávaly neděle, takže se postní období ve skutečnosti protáhlo na čtyřicet šest dnů. Během Popeleční středy docházeli lidé do kostela pro popelec neboli křížek, který kněz dělal posvěceným popelem na čelo na znamení hříchu a pokání se slovy: „Prach jsi a v prach se obrátíš.“
Na několika málo místech přeci jen masopust dozníval později a držel se ještě Pytlový čtvrtek. Tehdy se dojídaly poslední zbytky jitrnic a koláčů z masopustních hodů a až poté se přešlo na přísný půst. A proč právě Pytlový čtvrtek? Protože se během tohoto dne mělo všechno sníst s strávit neboli také „zpytlovat“.
