hruska.png
  • Kateřina

Znáte historii Filipojakubské noci?

Noc z 30. dubna na 1. května slavíme každoročně už několik set let. Pálení čarodějnic o Filipojakubské noci bylo v průběhu historie velmi oblíbené a pojilo se s ním mnoho tradic a pověr. Víte, kde mají tyto oslavy své kořeny? A jak se chránit před mocí zlých čarodějnic?


O poslední dubnové noci zapalovali ohně už pohané


Jednou z teorií o původu našich Čarodějnic je, že vycházejí z keltského svátku Beltain, který z našeho pohledu připadal většinou právě na 30. dubna. Ten se na počest slunečního boha Belenuse slavil už 600 let před naším letopočtem a zároveň se během něj oslavoval odchod zimy a prodlužování dnů. Jeho nedílnou součástí byly i velké ohně, kterým se zároveň přisuzoval očistný význam - měly lid zbavovat zlých sil, upevňovat zdraví a případně i přinášet štěstí.


Před oslavami se vždy uhasily všechny ohně ve vesnici, zapálila se hlavní hranice a od ní další dva menší ohně představující bránu. Kolem nich se poté procházelo, tančilo a proskakovalo se dýmem. Keltové ale nechránili pouze sebe. Pomocí ohňů chránili před zlými silami i svá hospodářská zvířata, která mezi vatrami prováděli. Zároveň jim tak chtěli zajistit dobré zdraví a také plodnost.


Slavíte Čarodějnice, Filipojakubskou, nebo Valpuržinu noc?


Přestože je mezi našimi Čarodějnicemi a keltským svátkem Beltain mnoho podobností, nemůžeme spojitost s jistotou potvrdit. Na našem území totiž oslavy zdomácněly až v pozdním středověku a několik století předtím o nich nejsou žádné záznamy.


Předpokládá se, že české země svátek převzaly od německých sousedů a ze severských zemí, kde se slaví pod názvem Valpuržina noc. U nás je noc z 30. dubna na 1. května známější jako Filipojakubská noc, o což se nejspíš zasloužila církev. Protože čarodějnice a čarodějnictví odmítala jako pohanský přežitek, snažila se oslavy usměrnit a poslední dubnovou spojila se svátkem apoštolů Filipa a Jakuba, který dříve připadal na 1. května.


Každoročně pálené figury

Proč se Valpuržina a Filipojakubská noc spojuje s pálením čarodějnic není přesně známo. Je ale možné, že tato tradice vychází ze středověkých inkvizičních procesů.


Lze najít i informace, že se pálení figur ve tvaru čarodějnic pojí s tradicí „Vynášení Morany“. Jedná se o pohanskou zvyklost, kdy se vyrobí loutka Morany, která symbolizuje smrt či starou úrodu. Poté se vynáší z vesnice a na důkaz konce zimy a přivolání nové úrody se loutka pálí či topí ve vodě.


Víte, jak se uchránit před mocí čarodějnic?


Protože byl strach z čarodějnic v lidech velmi zakořeněný, snažili se jejich magickému vlivu za každou cenu ubránit. A právě v noci 30. dubna, kdy obvykle nastává úplněk, měly být čarodějnice nejmocnější. Byla to prý noc, kdy se pořádaly velké sabaty, na nichž se čarodějnice scházely, vyprávěly si, jak lidem v minulém roce uškodily a plánovaly další způsoby, kterými by mohly znepříjemňovat život kolem sebe.


Protože se ohňů čarodějnice údajně děsily, zapalovaly se ohromné vatry. Někde se dokonce zapalovalo až sedm velkých ohňů okolo vesnice. Chybět nesměla ani košťata, která se zapálená vyhazovala do vzduchu. Údajně měla odhalit ukryté čarodějnice kroužící na nebi, kde hledaly své další oběti. Také se věřilo, že aby čarodějnice zvládly létat na koštěti, musejí se natírat mastí z bylin a tuku nevinného chlapce. Tato představa má nejspíš základ v knize Malleus maleficarum známější jako Kladivo na čarodějnice.


Na zahnání čarodějnic se používaly i střelné zbraně nebo bič, kterými se hlasitě práskalo do vzduchu. Důležité bylo také dobře uklizené stavení. I přes tato opatření se doporučovalo mít nějakou ochranu při každém kroku fyzicky u sebe. Nebezpečí čarodějnického uřknutí a obecně temných sil hrozilo především tehdy, pokud se lidé o Filipojakubské noci toulali sami ve tmě přírodou. Na ochranu se proto používal květ z kapradí, kousek svěcené křídy či trocha svěcené vody, hostie a další předměty.


Čarodějnice navíc neovlivňovaly jen lidi, nýbrž i dobytek a úrodu. Proto se před stavení pokládaly drny s trny, které měly čarodějnice poranit, pokud by se přiblížily. Také se používaly hromádky stébel a větviček, případně písku. Věřilo se totiž, že pokud na takovou hromádku čarodějnice narazí, nemůže odejít, dokud všechna stébla či zrnka písku nespočítá. A právě to ji zdrží až do té doby, než vyjde slunce a vše kolem se zase probudí do nového dne.


Čarodějnice jsme si uchovali až do dnešních dnů


Během minulých století jsme se setkali s mnoha nátlaky na to, aby tento svátek vymizel z lidového života. Kromě církve jej chtěli ovlivnit i komunisté, kteří ohně přejmenovali na „vatry míru“. Přesto se podařilo oslavy Filipojakubské noci uchovat. Třebaže tomuto večeru už většina lidí nepřisuzuje takový význam jako kdysi.


Dnes jsou Čarodějnice především společenskou událostí, při které se zapalují vatry, opékají se špekáčky a tráví se čas s rodinou a přáteli.


Právě pro takovou příležitost jsme pro vás s naším recenzentem panem Hlavičkou připravili srovnávačku špekáčků, abyste vždy věděli, po jakých nejlépe sáhnout.


Doufáme, že si i letos Čarodějnice užijete. Pokud byste chtěli večerní oslavy trochu ozvláštnit, vyrazit na hon za pokladem. Podle legend by se měly o Filipojakubské noci otevírat staré jeskyně a hory, ve kterých jsou ukryty velké poklady. Tak letos zkuste štěstí a pro jistotu si vezměte do kapsy květ kapradí nebo svěcenou křídu, aby se vám čarodějnice vyhnuly obloukem :-)

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše
jablko2.png