Příběh Farmy Rodiny Němcovy: Na našich zvířatech a dobrém jméně nám záleží
- Andy

- 2. 10.
- Minut čtení: 4
S kolegyněmi jsme tentokrát vyrazily na Vysočinu, do malebné vesnice Netín, abychom navštívily Farmu rodiny Němcovy, která byla letos poslední „Farmou měsíce“. Zastihly jsme je v plném proudu podzimních prací – sklízely se dýně a pole se připravovala na zimu. Farmář František Němec a jeho sestra Jiřinka nás vřele přivítali a podělili se o svůj inspirativní příběh.

Františkův dědeček se v roce 1966 přiženil do Netína. Společně se svou manželkou Marií měli v plánu hospodařit, ale jejich sny narušily události roku 1968, kdy jim byl veškerý majetek zabaven. I přes velkou ránu, kterou to pro ně znamenalo, měli doma po celou komunistickou éru alespoň nějaká zvířata – krávu, býka a prase. Po revoluci Františkův táta odešel ze zemědělského družstva a začal se naplno věnovat hospodaření na vlastním.
Kolem let 2004–2008 začal farmu postupně přebírat František. V té době začal rozvážet mléko, což byl tehdy podle jeho slov „punk“. Do svého osobního auta dal 103litrové kyblíky a vozil mléko kamarádům a známým. Jelikož to z hygienických a legislativních důvodů nebylo možné dělat dlouhodobě, přebudoval původní garáž na mlékárnu.
V roce 2009 rozšířili tým, o rok později i mlékárnu, přidali udírnu a rozšířili sortiment. Od té doby farma neustále rostla. V roce 2014 začali s chovem drůbeže a postavili tři haly a vlastní jatka.

Která zvířata chováte a v jakém množství?
Aktuálně chováme přibližně 80 dojnic a 230 kusů hovězího dobytka. Dále 22 000 kuřat ve třech halách, abychom mohli kontinuálně porážet a dodávat drůbež. Část drůbeže máme i na pastvinách. K tomu máme tři potravinářské provozy – mlékárnu, výrobnu uzenin a jatka na drůbež.
Obhospodařujeme zhruba 180 hektarů půdy, kde pěstujeme hlavně obilí pro drůbež a velkou část máme na siláž pro dobytek. Kromě toho na třech hektarech pěstujeme dýně a na šesti brambory. Sezónně pořádáme i samosběry jahod a brambor. Chovali jsme i prasata, ale bylo to nad naše možnosti, takže vepřové maso na uzeniny nyní nakupujeme z tuzemských zdrojů.
Kolik máte zaměstnanců?
Aktuálně nás na farmě pracuje 50, tak abychom zajistili vše - od péče o zvířata, výrobu až po distribuci.
Velkou část mléčných produktů nabízíte v plastu i skle. Proč?
Jsme velcí zastánci skleněných obalů, ale zároveň věříme i v recyklaci plastů. Chceme zákazníkům nabídnout obě varianty. Jsme rádi, když se nám sklo vrací a my ho můžeme po vyčištění znovu použít. Bohužel na Scuku není aktuálně možné vratné obaly vracet, hlavně kvůli různým dopravcům. Těšíme se ale, až se tato možnost v budoucnu opět vrátí.

Baví vás vaše práce?
Když jsem začínal, věnoval jsem se hlavně rozvoji, což mě bavilo. Později se moje práce přesunula spíše k řízení lidí a řešení byrokracie, což není úplně můj šálek kávy. Letos jsem si ale poprvé po 27 letech na 14 dní dovolil přesměrovat pracovní telefon na tátu a užil si dovolenou.
Na Scuku nabízíte přes 150 produktů. Jaký je váš nejoblíbenější?
To je těžké říct, já z našich produktů můžu všechno. Aktuálně se snažím zhubnout, takže si hlídám porce. Ale miluji vajíčka na naší slanině, tvarohy, kuřecí maso na všechny způsoby a další naše dobroty. Snažím se vyhýbat zpracovaným potravinám a v tom mi naše produkty pomáhají. Dokonce i na dovolenou si s rodinou bereme naše jídlo, protože jsme na to zvyklí a rádi si sami vaříme. Děti chodí posilovat, takže mají rádi naše kuřecí maso jako zdroj bílkovin.
Část produktů, které nabízíte nejsou přímo od vás, ale ze spřátelených farem. Můžete nám je představit?
To, co už sami nezvládáme pěstovat nebo chovat, rádi bereme od farem z okolí. Například jablka máme od pana Ludvíka, předsedy Zelinářské unie, se kterým dlouhodobě spolupracujeme a máme přátelský vztah. Zelí zase kupujeme u pana Smetany, se kterým se známe už 20 let. Většinou to funguje tak, že tito lidé nemají vlastní distribuci a nakupují od nás pravidelně, takže si zboží můžeme rovnou odvézt při závozu. Vepřové maso odebíráme z místních jatek, která garantují český původ. Zkoušeli jsme chovat prasata sami, ale ekonomicky to nedávalo smysl a zákazník by to ve finále nebyl ochotný zaplatit.
Jak se vám daří při velikosti a komplexnosti vaší farmy udržovat kvalitu výrobků a welfare zvířat? Já osobně jsem na farmě každý den a vidím všechno z první ruky. Jsou dny, kdy jsem s traktoristy na poli, jindy zajedu na jatka nebo do výrobny. Za výrobky ručím svým jménem, takže jsem ten poslední, kdo by chtěl snižovat jejich kvalitu.
Naše heslo je „Hospodaříme s respektem k přírodě“, což přesně vystihuje, o co se snažíme. I když je letos drahé vykupovat slámu, všechen dobytek máme na hluboké podestýlce, což je pro ně příjemnější. Navíc tak získáme více hnoje pro naše pole. Všechno má svou souvislost a návaznost.

Letos testujete i nový způsob chovu kuřat na pastvě. Můžete nám o tom něco říct?
Rád zkouším nové věci, proto jsme nakoupili party stany, které jsme navařili na speciální konstrukce a umístili je na louku. Zkoušíme tak chovat kuřata v přirozenějším prostředí. Několikrát denně jejich výběh posouváme, aby měla stále čerstvou trávu, kde mohou zobat, hrabat a vyprazdňovat se. Musím říct, že zatím jsme měli štěstí a ani jedno kuře nám neusmrtili dravci.
Jaké výzvy ve farmaření aktuálně vnímáte? Jednou z nejdůležitějších věcí je dostatek pracovníků. Za ta léta jsme si potvrdili, že lidí, kteří chtějí pracovat v tomto oboru, je málo a je potřeba jim vyjít vstříc. U nás mají zaměstnanci například možnost ubytování, což je pro ně klíčové. Na farmě nás aktuálně pracuje padesát, abychom zajistili vše – od péče o zvířata přes výrobu až po distribuci.
Další velkou výzvou pro nás zemědělce je a bude sucho. Pokud se oteplí o dva stupně Celsia, bude problém s dostatkem vody pro zvířata i pro naši výrobu.

Jak vám Scuk pomáhá? Jste za spolupráci rádi?
Scuk máme rádi, protože jsme tam od samého začátku. Je to jediné online místo, kde můžeme zákazníkům nabídnout celý náš sortiment. Rádi se společně podílíme i na různých slevových akcích a soutěžích. Za těch zhruba sedm let jsme si na Scuku našli spoustu zákazníků, kteří si naše produkty oblíbili a rádi se k nim vrací. A toho si moc vážíme.





Komentáře