Příběh statku Slížany: Začalo to zachraňováním zvířat
- Tereza
- 30. 6.
- Minut čtení: 3
Svět zvířat, kde zvířata žijí šťastně spolu se svými spřátelenými lidmi a vzájemně si pomáhají. Tak o sobě mluví na statku Slížany, který je Farmou měsíce července. Spolu s kolegyní Andy jsme se na statku byly podívat, zjistily ještě víc o jejich příběhu i o zvířatech.

Statek Slížany založili Jirka a Martin již před jedenácti lety zakoupením rozpadlého stavení, nejstaršího v obci Slížany–Morkovice. Postupná rekonstrukce trvala mnoho let, a tak se samotný provoz statku datuje teprve 6 let zpátky. Statek Slížany je jedinečný v tom, že se pánové věnují chovu primárně takových zvířat, která zachraňují z jatek a nevhodných chovů a dávají zvířatům možnost dožít plnohodnotný a konečně krásný život.
Jaký byl úplný začátek příběhu statku? Co vás vedlo k rozhodnutí ho zachránit a začít znovu hospodařit?
Začali jsme tím, že jsme zachraňovali zvířata. Takže jsme sem vozili zvířata z celé republiky, co byla třeba týraná nebo byla poslaná na jatka, v čemž pokračujeme dodnes pořád. Právě třeba osly nebo koně, které máme, tak je téměř na nic nevyužíváme, a jsou tu opravu jen na dožití. Pak se nám kdysi dávno naskytla příležitost vzít si dvě krávy z Českých Budějovic od paní, která se rozvedla a nemohla se o ně starat. Byly v hrozném stavu a paní měla strach je odvézt na jatka, aby nedostala pokutu z veteriny, protože byly fakt podvyživené. Tak jsme je dali dohromady a samozřejmě začaly dojit, tak jsme z toho mléka začali něco vyrábět. A přátelé a známí a rodina furt něco chtěli samozřejmě, tak se to začalo nabalovat, až jsme založili vlastní mlékárnu.

Jaké zvířecí obyvatele u vás aktuálně najdeme?
Máme 15 krav, 4 osly, 3 velké koně, 2 poníky, prasata, kozy a slepice. Každý tady má své jméno, třeba mezi kravami potkáte Anču, Terezu, Mařenu, Hedviku, Vendulu, Valinu (po tchýni) nebo Mariku.
Plánujete statek ještě dál rozšiřovat?
Momentálně jsme všichni tak unavení a chybí nám lidská síla, že v tuto chvíli radši ne.
Jak vypadá běžný den na statku?
Vstáváme kolem páté ranní, nadojíme, nakrmíme. Já jedu rozvážet a kolega vyrábí v mlékárně. Odpoledne se otevře hospoda a obchod a potom se podruhé dojí a poklízí. Do noci potom většinou děláme ještě nějaké papírování a druhý den jedeme nanovo.

Jak přistupujete k ochraně přírody?
Snažíme se chovat k přírodě s úctou a tak, jak by si zasloužila. Nepoužíváme žádnou chemii. Ani na polích ani v krmení pro zvířata. Snažíme se dělat věci tak, jak to dělali lidé dříve.
Jaká byla nejtěžší chvíle, kterou jste při obnově statku zažili? A co vám naopak udělalo největší radost?
Začátky byly jednodušší než dnešní každodenní provoz. Nejtěžší je nalézt lidi, na které se můžeme spolehnout. Problémy řešíme také třeba s kontrolními úřady, ačkoliv se snažíme mít vše v pořádku. Naposledy jsme dostali pokutu 25 000 Kč, protože byla odchylka v zastoupeném procentu sušiny ve výrobku o dvě procenta, což se při ručním zpracování opravdu může stát. Problém je, že k našemu mikroprovozu přistupují stejně jako k největším podnikům v republice, kde ale je výroba pásová a nedá se s ruční prací srovnávat. To člověku nedodává úplně energii. Největší radost, co člověku dodává sílu, je získávat pozitivní zpětnou vazbu od zákazníků.

Jaké produkty jsou u vás nejoblíbenější? A co máte nejraději vy?
Na začátku to byly určitě jogurty, aktuálně jsou to hlavně zákysy. Ty mě osobně taky baví nejvíc.
Plánujete nějak rozšiřovat nabídku?
Máme nový zákys, se kterým jsme získali ocenění od Regionální potraviny. Začali jsme také v našem obchůdku samostatně prodávat marmelády, které si sami vyrábíme a používáme je také do našich ochucených výrobků. Ovoce často pochází z našich vlastních sadů.
Statek Slížany je na Scuku od začátku roku 2023 a řadí se mezi nejmenší farmáře, kteří u nás jsou. Aktuálně je trápí nižší objednávky a budou rádi za každou další. Tak si pojďte přihodit něco do košíku a podpořte je, když během července pořídíte celý sortiment o 7 % levněji. V nabídce najdete mléko, jogurty, zákysy, čerstvé i pařené a nakládané sýry, tvaroh i máslo.
Comments