Svatomartinské hody patří k jedné z našich nejoblíbenějších tradic, kterou slavíme dokonce několik staletí. Víte, proč se peče právě husa a co bylo pro tyto svátky kromě hodování typické?
Svátek svatého Martina si podle dochovaných záznamů připomínáme každý rok už od 15. století. Pravděpodobně se ale slaví ještě déle. Věděli jste, že se dřív nejednalo jen o čas oslav a hodování? Dlouhou dobu se v tento den vyplácela čeleď po celoroční službě, uzavírali se dohody na další rok a případně si čeleď hledala nového hospodáře.
Říká se, že při následných oslavách někteří čeledíni celou svou výplatu projedli a propili. Někdy dokonce i přesto, že neměli uzavřenou dohodu na další rok. Pro takové lidi, kteří neměli nikdy dost a nedomýšleli možné důsledky, se vžil i vlastní hanlivý název - Martínci.
Proč právě husa?
Jedna z listopadových pranostik praví, že na svatého Martina husa nejpěkněji zpívá. O tom, proč v tento den pečeme husu, existují hned dvě legendy. Podle jedné se měl Martin ze skromnosti schovat do hejna hus před zvolením do funkce biskupa. Ty jej ale prozradily svým kejháním a za trest proto musí končit na pekáči. Druhá praví, že husy Martina svým kejháním rušily při kázání a i v této verzi je za to Martin nechal potrestat upečením.
Skutečný důvod bude ale nejspíš mnohem prostší. V tomto ročním období totiž bývají husy nejlépe rostlé a správně tučné, takže se na hodovní hostinu hodí nejlépe.
Pokud se budete chtít pustit do pečení husy, vyhraďte si na to dostatek času. Začínat by se totiž mělo už den předem, kdy se husa pořádně osolí, nechá přes noc odpočívat v lednici a poté se několik hodin peče.
Samotná příprava žádným tradicím nepodléhá. Husu můžete péct s jablky, švestkami, nádivkou nebo pouze se solí a kmínem. Tradičně se k ní ale podává zelí a bramborové nebo houskové knedlíky, případně i lokše, které se připravují i nasladko. Oblíbené jsou s mákem a sádlem nebo s povidly.
Co dalšího patří na sváteční tabuli?
Během oslav nezůstávalo jen u husy a zelí. Oblíbený byl také kaldoun neboli hustá zadělávaná polévka z drůbežích drobů, ve které by neměly chybět široké nudle. Samozřejmostí byly také koláče a buchty s mákem, tvarohem a povidly. Oblíbené byly i svatomartinské rohlíčky známé také jako podkovy. Ty mají tvar podkovy bílého koně, na kterém přijíždí svatý Martin.
Bez vína není svatého Martina
Otevírání mladého vína na svatého Martina bylo údajně tradicí už za císaře Josefa II. Jedná se o první víno daného roku, které v sudech zraje pouze několik týdnů. Svatomartinská vína mají svěží, ovocitou chuť a nejsou příliš výrazná. Poprvé se mohou ochutnávat právě v tento den, a to konkrétně v 11 hodin dopoledne.
Kvalita svatomartinského vína může poměrně dobře napovědět, jakou kvalitu bude mít po zbytek roku vinařovo víno, které se vyrábí ze stejných hroznů. Zajímavé je, že se může vyrábět z několika přesně daných odrůd, mezi které patří Müller Thurgau, Veltlínské červené rané, Muškát moravský, Modrý Portugal, Zweigeltrebe a Svatovavřinecké.
Kdo byl svatý Martin?
Martin, dnes již svatý, žil ve 4. století v Římě. Už od dětství chtěl být mnichem, ale na nátlak svého pohanského otce se stal vojákem. Podle legendy jel jednoho dne Martin v nepříznivém počasí na svém koni, když spatřil žebráka, který jej žádal o almužnu. Protože u sebe Martin neměl žádné peníze, vzal svůj dlouhý plášť, mečem jej rozťal na půl a useknutou část žebrákovi věnoval, aby se mohl chránit před zimou.
Během následující noci se mu zjevil Ježíš s onou polovinou pláště, na základě čehož se nechal Martin pokřtít, šířil křesťanství mezi venkovským lidem a později byl vysvěcen na biskupa. Událost s dělením pláště byla velmi dlouhou dobu oblíbená mezi umělci, kteří ji ve svých dílech častokrát znázorňovali. Martin zemřel 8. 11. a o tři dny později mu byl vystrojen pohřeb. Právě v tento den slavíme jeho svátek.
